Pivo v HR, potažmo pivo v cizině je na úplně samostatné téma. Fakt je ten, že českoslovesnkému poctivému pivaři, se moc ve světě nezavděčí. PAN mám taky v oblibě. Ale málokde se točí. Většinou je to to šílený ožujsko, který je za mě asi to nejhnusnější, co vám HR nabízí. Jejich piva jsou jakýsi do zelena, s chutí úplně jinou, než chceme. Pěna je hnusná, od pohledu. Nestabilní, okamžitě padá, a špiní sklo. Jediná možnost, jak se ty jejich sračky dají vypít, je to podchladit. Klidně na 4°C. Ono to stejně dlouho nevydrží - moje doporučení je - otevřít a na dvakrát to polknout. Žízeň to pořád zažene líp, než cokoli jinýho, ale pivo jako takový, si stejně moc nevychutnáme. Čepovaný pivo v HR je zase úplně na samostatnou kapitolu. Docela mě překvapí, že někdy dostanu výborně udělaný pivo v kdejaké cukrárně, než v hospodě. Vysvětluji si to tím, že je to tam pro ně "vedlejšák", a nemají na to čas. Takže to nestihnout dojebat. Jinak sem to viděl asi tisíckrát, a mnohdy sem si jim to snažil i nějak vysvětlit, několikrát sem si dokonce vyprosil, abych si to mohl načepovat sám (už u známých, pochopitelně). Oni dělají jednu chybu za druhou. Začne to tím, že úplně s klidem, vytáhnou sklo z myčky, a úplně s klidem teplý. Ani ve sne je nenapadne se podívat, jestli je vážně čistý. Nenapdane je, že teplý sklo už je počátek pekla. Co je mokrý sklo - to snad ani neví. Stejně tak, že zásadní neodpoští do kanálku. Klidně to hodí kilometr pod pípu, a začne to tam z toho kilometru chcát. Čepovat pod pěnu sem snad ještě nikoho neviděl. Svoje dílo pak zakončí načepováním někam nad čáru, aby měli asi co nejméně pěny. Tu následně v lepším případě uříznou, ale většinou to jen jaksi sfoukávají.... Ono už to, že to vůbec neřeší, jak to vypadá, když ti to servírují. Ty si objednáš milion věcí, ale oni to chtějí donést naráz. Ale tam někde vzadu u toho baru, začnou právě tím pivem. Takže ti to vždy donesou už deset minut odstátý. Jediný, na co si nemůžu v HR stěžovat, tak je teplota. To opravdu mají studený. To u nás je to mnohdy celkem na přeshubu.
po cestě jsme dokonce 2x nocovalil. Vůbec netuším proč. Jednou hned někde za čárou v Hungárii, a jednouo někde nahoře v Jugošce. Pak celý den u Plitvic, a pak teprve Omiš. Ale tehdy, když už ty lidi pustili, tak chtěli vidět všechno. Takže během pár dnů Mostar, Brač, Plitvice... žádný válení u moře se nekonalo. Ale co si tak pamatuju, tak ti naši tátové nebyli ani jednou na pivu. Všechno jen pár lahváčů z domova. Jediná jako restaurace, byl výlet lodí na Brač, kde tedy taková ta klasika - makrela, a víno. Netuším, kolik je to tehdy muselo stát. Ale bylo to asi dost. Takovou vzpomínka ještě mám - na rajce mému otci čouhala padesátidolarovka z kapsy od ryflí. Máti v autě brečela, a myslel si, že nás všechny zavřou. Táta tam poletoval, ukazoval celníkům kufr, vozík... ale tohodle si nikdo nevšiml